Zdraví
Riverdance Bohemia Labradors
Dovolila jsem si čerpat s jejím souhlasem.
Psi, stejně jako lidé, nejsou ušetřeni všemožných zdravotních problémů. Těm infekčním lze čelit kvalitní péčí a očkováním, těm dědičným chovatelskými opatřeními. Pro každé plemeno je charakteristický výskyt určitých dědičných defektů, což je dáno relativně malým počtem zvířat, ze kterých plemeno vzniklo a jejich dalším chovem se silnou selekcí a uzavřenou plemennou knihou. Mohou být podmíněny polygenně, to znamená, že jejich výskyt je ovlivňován spolupůsobením několika genů, nebo se jedná o defekt jediného genu. Pokud je vada děděna dominantně, každý jedinec nesoucí defektní gen bude touto vadou trpět. U recesivně podmíněných vad je zapotřebí dvou defektních genů (jeden od otce a jeden od matky), aby se onemocnění projevilo. Jedinec nesoucí pouze jeden defektní gen sám neonemocní, ale bude vadu skrytě předávat dál svému potomstvu. Výskyt přenašečů v populaci logicky potom mnohonásobně převyšuje počet postižených a může být překvapivě vysoký. Na chovu na přenašečích není nic špatného, je-li k dispozici genetický test. Spojením přenašeče s čistým jedincem nikdy nevznikne postižené štěně (polovina štěňat budou opět přenašeči) a tak lze díky genetickým testům využít v chovu jinak špičková zvířata, která některý z defektů nesou. Výskyt defektu v populaci se i tak bude každou generaci snižovat, aniž by docházelo k přílišnému ochuzení genpoolu. Je třeba si uvědomit, že přenašeč je stále zdravé zvíře a to co čistokrevnému chovu nejvíce ubližuje je ochuzování genofondu. S tímto problémem se v současnosti potýkají všechna čistokrevná plemena, Labradory nevyjímaje, ač jde o velmi početné plemeno.
Přes všechnu snahu poctivých chovatelů neexistuje stoprocentní záruka zdraví ani u zvířat s průkazem původu, natož bez něho. Pes je živý tvor, výsledek náhodného koktejlu genů obou rodičů. Některé kombinace se proti očekávání mohou ukázat jako nešťastné, proto je chov celoživotním sbíráním zkušeností a také velkou lekcí pokory. Vliv má zdravotní stav matky, její výživa před krytím i během březosti, kvalitu odchovu i správná péče majitele.
Nejčastější problémy u plemene Labrador retriever jsou především tyto:
Dysplázie kyčelního kloubu - DKK
dědičnost: polygenní heritabilita: cca 30%
genetický test: zatím neexistuje
výskyt: cca 15% populace
Dysplázie loketního kloubu - DLK
dědičnost: polygenní
genetický test : zatím neexistuje
výskyt: cca 15% populace
Exercise induced collapse - EIC
dědičnost : autozomálně recesivní
genetický test : ano, pro Evropu německý Laboklin (D)
výskyt: 3-5% postižených, 30 - 40% přenašečů
Myopatie - CNM
dědičnost: autozomálně recesivní výskyt: vzácně, vyskytuje se zejména u tzv. trialových linií
genetický test: ano, německý Laboklin